Motto:

Větrné mlýny času jsou našimi soupeři, nepozná světa krásu, kdo postává u dveří.

úterý 3. února 2004

Tak se tu vítám

Nevím co mne dohnalo k činu tak nekonzistentnímu s mým dosavadním bytím, ale stalo se. Těžko však očekávat od člověka, který se zmítá mezi euforickým pocitem "ještě všechno neskončilo, něco snad musí přijít" a pocitem snad už brzy umřu nebo se unudím k smrti, nějakou rozhodnou stálost.

  Vypadá to, že až s postupným přidáváním slov do rámečku, mi začíná docházet co jsem si na sebe připravil. No co, zrušit a opustit se dá cokoli. Pravděpodobně nikdo ani nezareaguje, určitě nikdo nezareaguje, proč by někdo reagoval, není na co, nikdo mne nezná, tak proč by reagoval. Všechno je to jen o sebrání odvahy, doufám. Doufám v její dostatek.

1 komentář: