Jezdí stavebníci na dovolenou?

Když se mne zeptala do telefonu Jana kam jedeme na dovolenou, když teda nejedeme letos na moře, konstatovala, že oni když stavěli jezdili na chatu. Zbystřil jsem. Na chatu do Malé Fatry. Vztyčily se mi uši. A že by nebyl problém se zapůjčením této chaty. To už jsem slintal.

Čas od chvíle této nabídky pokročil a celá akce začala nabírat rozumnější a hlavně jasnější kontury. Sice stále ještě nevím kde přesně se ta chata nalézá. Mám jen nejasné zprávy o její poloze, ale to je celkem jedno. Ostatně jestli vše vyjde jak má měl bych příští týden vědět mnohem více. Ano rozumíte tomu dobře vážení čtenáři, Mikin se chystá příští týden o svátcích ideálně s Něžnou vyrazit směr Malá Fatra a neustat ve snažení dokud nenalezne onu chatu a nevztyčí na ní dobyvatelskou vlajku.
Mezi tím se těší. To je sice asi chyba, ale nedokáže si pomoci. Už si vyhledal oficiální stránky Fatranského spolku na kterých zjistil, že se nebude sice moci zúčastnit sledování medvěda hnědého na území národního parku, ovšem potvrdil si na druhou stranu, že toto pohoří je tak krásné jak si pamatuje a že není sám kdo si to myslí.

Snaha o vyhledání online turistické mapy se zatím míjí účinkem, ale to nevadí neboť papírová mapa je stejně pro turistu lepší a navíc leží doma v šuplíku takže ji stačí strčit do batohu spolu se svačinou a buzolou a vyrazit za dobrodružstvím. Třeba za dobrodružstvím geocachingu. Jak jsem zjistil pohledem na mapu pokladů území Fatry je prošpikováno poklady nejrůznějších obtížností a terénních náročností. Z tohoto seznamu si musí vybrat snad i ten nejpohodlnější člověk na světě, kterého ostatně ani neznám .:-) Kdybych byl ten pes z perexu skutečně, teď už bych jen rychle dýchal s vyplazeným jazykem a nevím, nevím jestli by mi stačila trpělivost, abych vydržel nevyrazit hned, teď.

Samo sebou ani netuším kam mne Janina nabídka vrhne. Co mi vesmír přichystá za překvapení. Jaké bude počasí a zda mne nezradí boty. Co vím zcele určitě je, že se pokusím zdolat jeden z vrcholů pohoří tak abych mohl říci, že letos jsem splnil předsevzetí vyšplhat se alespoň na jednu horu. Toto předsevzetí jsem vyslovil loni a ač to zprvu nevypadalo moc dobře nakonec se podařilo jej dodržet. Vyšplhal jsem se v rámci výpravy do Čech na památnou horu Říp. A ač se tato hora jeví býti malým cílem výstup byl natolik náročný, že nejeden z členů naší malé čtyřčlenné výpravy si musel sáhnout až na dno svých sil.

Takže cílem je alespoň jedna keška a alespoň jeden neznámý vrchol.